Mnozí naši zákazníci a přátelé mají ve velké oblibě panenský kokosový olej Tropicai. Má neocenitelné vlastnosti, jednak v gastronomii a také v péči o pokožku těla, která již pro přecitlivělost nesnese žádnou kosmetiku. Kokosová voda nás osvěžuje a posiluje. Zdalipak dostatečně děkujeme za všechny dary přírody? Pokusme se o to alespoň o Vánocích a vzpomeňme na putování Svaté rodiny po poušti a příhodu s palmou.

Všem našim věrným i těm novým, kteří zavítají na blog Greenwave, bych ráda vyprávěla příběh o tom, jak se kokosová palma, ta vzácná rostlina často zachraňující žíznivé poutníky od smrti na poušti, dostala na nebesa a proč právě andělé jsou tak často na obrazech vymalovaní s palmovou ratolestí. Částečně upravený vám jej napíši podle knihy úžasného autora, spisovatele Julia Zeyera. Kniha se jmenuje „Zahrada Mariánská“ a je psána překrásným, bohatým jazykem. To bylo tak…

Když Maria porodila Ježíška a celá rodina byla po varování Božího posla nucena odejít do Egypta kvůli ničemnému králi Herodovi, nejednou se dostala do svízelné situace. „Tak se stalo, že jednou v poušti v zemi egyptské, Maria již umdlévala po cestě dlouhé a vděčně uvítala palmu vysokou, rozprostírající korunu, vzdušnou jako z perutí. A pravil Josef: “Bohu chvála, zde odpočinek v stínu“. A vedl soumara pod palmu. Maria sedla do trávy, jež rostla pod stromem, a hledíc vzhůru v palmy široký koš, viděla hojnost svěžích plodů, šťavnatých a zralých, a řekla Josefovi: “Jak ráda bych ret svůj i dítěte tím ovocem ovlažila, neb žízeň trápí nás.“ Odpověděl Josef: “Není možno! Příliš vysoko ty plody visí, jak je dosáhnout? Jest vody ještě v měchu, chceš-li pít.“ Však Maria pravila: “Je vody málo už, co zbylo by pro ubohého soumara našeho? On nese mne a dítě, jak vzala bych mu jeho mzdu? Kdo ví, kdy opět pramen v poušti nalezneme.“

Tu usmálo se svaté dítě v klíně matky své a řeklo palmě: “Strome, sehni se a potěš matku moji plodem svým. A ihned palma hlavu listnatou až k rukám Panny sklonila a Maria natrhala ovoce a pojedli, však palma skloněna zůstala a čekala, až veleno jí bude, by se opět vzpřímila. A řekl Ježíš tedy s jasným úsměvem: “Vztyč opět hlavu, strome milý!“ A palma zašuměla, narovnala se a vítr listím zahrál jí, jak by jí vlasy hladil zelené. Však dítě Ježíš stromu pravilo: “Dík tobě, palmo. Nebudeš míti ode dneška nedostatek vody.“ A jak ta slova vzduchem nesla se, zaprýštila opět studánka z blízké skály a zasvítila v slunci, jako oko, jež se otevře, a stínem palmy šířila, bublajíc, svůj milý chlad. Maria radovala se radostí velikou a řekla svému srdci tiše: “Jak andělé a lidé, nejen zvířata, ale i snivé rostlinstvo a hluché skály cítí moc skrze knížete míru a žezlu lásky podrobují se…“

Josef mlčenliv jak vždy v svém hlubokém dojetí, v své svaté prostotě a zbožné horlivosti Panně sloužiti a dítěti, chystal odchod jejich k další pouti, dítě ale zamyšleno bylo a z klínu matky, sedící již na soumaru, jednou ještě takto oslovilo strom: “Ó palmo, která matku moji pohostilas, to za odměnu tobě dávám, že jedna z ratolestí tvých do ráje mého Otce bude zasazena mými anděli. A to ti dávám požehnání, že všem, již vyjdou vítězi ze svatých zápasů, vstříc bude voláno: „Vy dosáhli jste palmy vítězství!“ Tak dítě pravilo a v okamžiku se zjevil anděl v záři nad stromem, ulomil ratolest a mávaje jí velkým posunkem, zas k nebi vzlét a zapad v tůni azuru.“

Krásné a požehnané svátky všem přeje

Ela

Views – 1523

Štítky:Vánoce