Začnu možná tím, že Dalmácie je tak trochu jiné Chorvatsko. Rozkládá se na uzoučkém pásu pobřeží mezi Splitem a Dubrovníkem. Její občané si říkají Dalmatínci a jsou to sveřepí, tvrdohlaví, šlachovití, často celkem světlí lidé s hnědými vlasy, někdy dokonce s modrýma očima. Vyznačují se vysokou mírou národní hrdosti. Což pocítíte zejména při fotbale, o to víc, když hraje HAJDUK Split. Tento klub byl založen v Praze v hospodě U Fleků, to ví každé malé dítě (rozuměj chorvatské dítě) a vy o tom pravděpodobně budete také poučeni, hned jak zjistí, že jste Čech.

 

Chodí bosí, na pláž zásadně až po západu slunce, děti tu plavou dřív, než se naučí chodit, takže určitě neskákejte žádné zachraňovat, i kdyby mu bylo 5 let, a hrálo si v 10 večer ve vlnách.

 

Dalmatínci mají také svůj jazyk, který se odlišuje od chorvatštiny (tak asi, jako moravština od češtiny). I na ten jsou náležitě pyšní… Takže s některými chorvatskými výrazy tady neuspějete. Probíhá to tak, že když jdete koupit kilo „luku“ (luk=cibule), farmář vás pravděpodobně opraví a navrch suše poznamená „Da, kilo kápuli“ (což znamená „jasný, ale mluv dalmátsky, když chceš cibuli“).

 

Ráno v Dalmácii začíná tím, že ženy zalévají květiny a splachují hadicí ulice, aby měly před domem čisto. Muži sedí v nejbližším baru, důležitě popíjejí kávu a čtou „Slobodnou Dalmacii“ nebo „Jutarni list“. Mezitím proberou vše potřebné se sousedy a pak tak nějak vyrazí pracovat.

 

Míra úspěchu se v této zemi měří výhradně velikostí jachty. Auta je absolutně nezajímají. Jsou to drahé hračky, a tak se mají co ohánět. Asi proto je na pláži přes den nepotkáte. Anebo že by měli raději chládek? Každopádně přicházejí k moři i s dětmi a vždycky až k večeru, klábosí u piva a u vína do noci, stejně jako my třeba na Náplavce.

 

Dalmatínci jsou milovníci dobrého jídla a pití, mají úžasnou kuchyni i kvalitní potraviny. Když jste milí, dají vám pocítit svou náklonnost a možná vás pozvou i k ochutnávce něčeho ostřejšího, samozřejmě z „domáče“ produkce.

 

MOŘE

 

Největší devízou tohoto regionu je samozřejmě krásné moře s křišťálově čistou vodou. V letní dny je ráno hladina klidná jako sklo, odpoledne přichází vlnky a s večerem se opět uklidní, abyste se mohli kochat západem slunce.

 

Pláže jsou tu oblázkové nebo písčité, ježků se netřeba bát (většinou). Při vstupu do moře na ně nejspíš nenarazíte, ale boty do vody si pro jistotu vzít můžete. Problém je stín… Někde jsou borovice, ale v sezóně jich není dost pro všechny.

 

Široké oblázkové pláže a velké hotely najdete od Bašky přes Makarskou až do Podgory. Masová Baška Voda a Brela jsou neskutečně přecpané ruskými i britskými turisty. Ale najdete tu spoustu vyžití. Pokud jste spíš na klidnější turistiku, hledejte menší plážičky schované mezi Omišem a Brelou a ubytování ve vilách nebo apartmánových domech. Ty nejkrásnější pláže najdete ve vesničkách Mediči, Marušiči nebo Mimice. Na některé se samozřejmě dostanete jen lodí.

 

Nejúžasnější opuštěné zátoky najdete na přilehlých ostrovech Brač, Hvar a Korčula, všechny schované ve voňavých borovicových hájích. Často jsou místem, kde se potkávají celebrity a bohatí lidé z celé Evropy na svých jachtách, ale to neznamená, že se tam nedostanete. Všechny pláže v Chorvatsku jsou veřejné a zdarma. Pronájem jachty i se „Skipperem“ (lodivodem, průvodcem a kormidelníkem) se pohybuje mezi 300–2000 eury na den. Ochotně vás zavezou, kam budete chtít, a pokud je vás 8, už se to třeba i vyplatí. Jinak můžete vyrazit trajektem nebo veřejnou lodní dopravou. Z Makarské, Omiše i menších měst vyráží denně desítky výletních lodí, případně můžete zkusit rychloloď, která vás třeba na Korčulu dopraví za 90 minut. Rozhodně to stojí za to.

 

PÁR TIPŮ NA KRÁSNÉ a snadno přístupné pláže, které možná ještě neznáte, ale já už na nich byla:

 

PUT BORKA u Marušiči – krásná rajská pláž s jedním domkem k pronájmu, auto je potřeba nechat nahoře ve vesnici nebo u silnice. Vyplatí si vzít s sebou svačinu, určitě se vám nebude chtít pryč.

 

MEDIČI a Mimice –  vesnice, mezi kterými najdete  krásné písčito-oblázkové pláže. Nad plážemi je velmi strmý svah, auto je potřeba nechat nahoře u hlavní silnice.

 

VRUJA – zátoku/přírodní park najdete dole pod prudkou zatáčkou mezi Pisakem a Brelou. Dříve byla tato zátoka dosažitelná jen lodí. Dnes tam vede velmi dobře schovaná strmá silnice a dole najdete hotel.

 

BRELA – Krásné písčito-oblázkové pláže a nad nimi borovice. V sezóně bohužel velmi plné.

 

POVLJA – Pokud nechcete trpět na přelidněné pláži Bol a nevadí vám pláže vydlážděné kameny s pohodlným vstupem po schodech, budete v tomhle malinkatém městečku na Brači nadšení z křišťálové vody a příjemného stínu borovic. Na opačném konci zátoky najdete i větrnou, ale velmi krásnou písčitou pláž. Dostanete se sem lodí z Omiše nebo přilehlých vesniček, případně autem, pokud jste na Brači.

 

PUČIŠČA – Krásné městečko na Brači nabízí malé oblázkové pláže, i ty kamenné se schůdky. Zátoka u tohoto města na Brači je často navštěvována jachtaři a najdete tu spoustu příjemných kaváren. Nachází se asi 10 km od měst Pučišča, dostanete se sem stejně.

 

BOL Zlatný rad – Asi nejznámější pláž Chorvatska se nachází na straně ostrova otočeného směrem od pevniny a je známá svým zlatým pískem. Bohužel je velice oblíbená u turistů, a to včetně těch, co vyznávají FKK, v sezóně se to moc nedá… Dostanete se sem lodí nebo trajektem z Makarské či Bašky Vody.

 

ČAKLJE – respektive pláže na konci Podgory směrem k rybářské vesničce Čaklje. Široké, oblázkové a moc krásné, obklopené tropickou vegetací a palmami. Nejsou zdaleka tak přeplněné jako na Makarské nebo přímo v Podgoře.

 

ŽRNOVO – Asi nejvíce fancy pláže najdete na ostrově Korčula kolem vesničky Žrnovo kousek od hlavního města. Snad se tam podívám příští rok, na mém wishlistu už jsou příliš dlouho… Úžasné tyrkysové moře a tropická atmosféra jsou na tomhle ostrově na samém jihu Dalmácie ale k mání i jinde. Připravte se na to, že je na něm dost draho (skoro 2x v porovnání se zbytkem Chorvatska), ale rodiště cestovatele Marca Pola nemůžete minout. Pokud nemáte jachtu, budete muset vzít za vděk rychlolodí z Makarské. Samotná jízda trvá asi 90 minut a večer se můžete pohodlně vrátit.

Naproti Korčule najdete ještě malý ostrůvek LOPUD s krásným klášterem, tak ho na svých námořních plavbách určitě nevynechejte. Píšu si ho taky. Pro více inspirace sledujte na Instagramu profil @timotej. Ale pozor, je to návykové…

 

VÝLETY:

 

Hrad a staré město Omiš – město, kde se tyrkysová řeka Cetina vlévá do moře. Nad ním se ční skály a hrady, které můžete snadno navštívit a užít si fascinující pohled na toto staré město. Pokud nejste nachození, vyrazte na výlet v loďce proti proudu řeky Cetiny, na konci vás čekají historické mlýnice a v nich příjemná restaurace.

 

Dubrovník, nejhezčí starobylé město Chorvatska – je jedno z mála měst, kde jsem ještě nebyla a určitě stojí za to. Jen je to trochu z ruky. Dálnice je ve výrobě, cesta ze Splitu tak trvá cca 3 hodiny.

 

Krka, krásné vodopády, kde se můžete stále ještě vykoupat – Krka jsou menší Plitvice a najdete je kousek od dálnice na úrovni Primoštenu. Překrásný kus téhle přírody musíte navštívit mimo sezónu. Do Škradinu dojedete autem, tam si koupíte vstupenku a loď vás dopraví až k přírodnímu parku. Cena cca 300 kun za vstupenku. Do Škradinu také lehce vplujete na jachtě.

 

Kravice, nádherné vodopády kousíček vedle v Hercegovině – dosažitelné cca za hodinu cesty autem z Makarské (směr Dubrovník). Mnohem krásnější vodopády najdete hned kousek za hranicí Chorvatska v Hercegovině. Můžete tu plavat i jezdit na kánoích. Vstupné bylo ještě nedávno asi 3 eura. Překvapivě se sem snadno dostanete po dálnici směr Dubrovník. Z Makarské asi za hodinu a kousek. Více najdete v mém starším cestovatelském článku: ZDE

 

Skywalk Biokovo – nejnovější turistická atrakce v podobě skleněného mostku nad pobřežím Makarské riviéry s neuvěřitelnou vyhlídkou. Vyjíždí se z Podgory směr sv. Jure. Cena 50 kun.

 

Imotski – horská jezera MODRO i CRVENO Jezero v parku Biokovo. Pozor, cesta není vhodná v žabkách! Vezměte pohorky. Já se tam ještě stále chystám.

 

Split – Diokleciánův palác a další římské památky rozhodně stojí za vidění. Hlavní část projdete zdarma. Celé staré město je nádherné.

 

JÍDLO

 

Na plážích většinou nenajdete nic jiného než rychlé občerstvení, které tradičně nabízí čevap nebo pljeskavici z mletého masa, ale dalmátská kuchyně jsou především ryby a mořské plody. To vše většinou z grilu na dřevo. Ryby i maso se v lepších restauracích podává s „blitvou“ – což je národní příloha vytvořená z rozmačkaných vařených brambor a zeleného mangoldu, oblíbená asi jako u nás knedlíky.
o určitě musíte ochutnat:

 

„Bjela Ryba“ – většinou se nabízí „orada“(pražma) nebo mořský vlk. Cena je na váhu. Nenechejte se odradit strašnou cenou za kg, dobře to dopadne. Ale pro jistotu se zeptejte, kolik váží. 400 g ryby většinou vyjde na 120–150 kun, ale je to to nejlepší, co si tu můžete dát. Někde vám rybu i vykostí.

 

„Školjke“ – mušle (pravděpodobně také jen dalmátský výraz) – dělí se na dagnje (slávky) a brbavice (bílé mušle s českým názvem venuška jedlá). Většinou narazíte na slávky dušené s vínem, česnekem a petrželkou na způsob „BUZARA“, které se jedí s bílým chlebem. Jsou výtečné a ty francouzské strčí do kapsy bez obav (prý). Pro jednoho člověka počítají Chorvaté 1 kg mušlí, toto jídlo stojí 100–120 kun, a jste-li milovníky mušlí, určitě si pochutnáte.

 

„Salat od chobotnice“ – chlazený salát z nasekané chobotnice s rajčaty, bylinkami a cibulí, dochucený octem. Většinou se podává jako předkrm, ale porce s chlebem bohatě vynahradí běžnou večeři.

 

„Kozice“ – velké krevety, vždy z grilu (nevýhodou je, že je musíte loupat). Nejlepší jsou ty z Neretvy. V lepší restauraci na ně dostanete kleštičky a brindáček. Věřte mi, je to potřeba!

 

„PEKA“ – pokud je nějaké jídlo typické pro Dalmácii, tak je to PEKA. Jídlo ze speciálně upravené chobotnice, dlouho pečené a zapečené… Osobně jsem ještě neměla tu čest, musí se většinou objednávat i několik dní dopředu. V dnešní době už ji dělá opravdu jen málo restaurací, ale je to moc oblíbené jídlo všech dalmátských oslav.

 

„Risott s plodovinama more“ – dobré rizoto, které se vaří s mušlemi a krevetami. Rozhodně na něj nesypte parmezán, nebo se urazí. Někdy se podává i černé sépiové risotto.

 

 

PITÍ:

 

V Dalmácii se nejčastěji pije ledově vychlazené pivo Karlovačko, bielo (nejlepší jsou Pošip a Malvázia) nebo crno vino z Hvaru. Typicky stolní (domácí) vína typu Graševina smíchané napůl s minerálkou nebo perlivou vodou si objednejte pod názvem „Gemišt“. Gemišt se podává s ledem a je to lehký osvěžující nápoj. Ne tak typické sladké desertní víno „Prošek“, lehce připomínající Portské. To se pije jedině k sýrům a sušené šunce.

 

Samostatnou kapitolou jsou destiláty. V lepších restauracích se podávají jako pozornost podniku při placení a nedají se odmítnout. Pokud jsou domácí, jsou opravdu skvělé pro zažívání, zejména když jste se trochu přejedli a je vám těžko po tučné makrele, místním česneku nebo olivovém oleji. Oni vědí, proč to nalévají!

 

Podle mě je nejlepší „Orechovica“ a „Travárica“ (samozřejmě to nemá nic společného s marihuanou, jde jen o bylinky). Muži si často dávají čistý destilát „Rakia“ podobný grapě nebo naší slivovici.

 

 

 

POTRAVINY:

 

Vozit do Dalmácie potraviny by byl hřích. Ceny jsou tu podobné a potraviny rozhodně kvalitnější než u nás. V běžných potravinách řetězců Konzum, Studenac nebo Ribola nakoupíte i čerstvé lokální potraviny, na většině míst navíc najdete i tržiště. Tržiště „trgovina“ nabízí super čerstvé lokální ovoce a zeleninu, ve větších městech i ryby.

 

Určitě ochutnejte místní „pršut“ (sušenou šunku), „paški sir“ (pastevecký polotvrdý ovčí sýr), „kefir“ zakysaný kefír lokální značky „Z Bregov“ (ochlazuje v horkých dnech), sušené fíky, nebo si rovnou utrhněte čerstvé ze stromu.

 

Olivový olej raději nakupuji z ověřených zdrojů a nejčastěji v lisovně Orgula kousek pod Omišem. Najdete ji v Marušiči hned u jaderské Magistrály a mají otevřeno každý všední den do 15.00 hod. Nabízí všechny možné kvality včetně BIO. Ale třeba potkáte po cestě i jiné podniky nebo lokální prodejce.

 

 

CESTA:

 

Možná teď vidíte výlet na jih Chorvatska v samých zářivých barvách. Raději přibrzděme, ještě jsem nepsala o cestování autem – ano, je to příšerná cesta. Na druhou stranu, o prázdninách je všude na jihu plno… Většina lidí volí cestu přes Rakousko, přechod Krapina do Slovinska a pak přes něj na chorvatskou dálnici. Pokud ji zvolíte, musíte se připravit na to, že možná budete stát dlouhé hodiny v koloně před přechodem z Rakouska do Slovinska, a hlavně na hranicích s Chorvatskem.

 

Na poslední dovolené jsme potkali několik lidí, kteří tam stáli 4–6 hodin, ale i známe, kteří projeli jen tak a bez zdržení. Každopádně to teď ještě zhoršují covidové kontroly, protože si Chorvati načítají QR kód z každého covid pasu. S aplikací „Tečka“ to zabere asi 1 minutu. Někteří ji však nemají, a tak se celý proces zdržuje. Co na to říct… Prostě doba je zlá.

 

Tímto zdržením to bohužel nekončí, protože v Chorvatsku se dálniční poplatky platí na mýtnicích, kde se kolony tvoří úplně pravidelně. Mýtnici neboli „Lúčko“ u hlavního města Záhřebu musí projet úplně všichni a ze všech směrů, takže tam chvilku postojíte vždycky.

 

Mám jedinou radu: na mýtnicích plaťte výhradně kartou a najíždějte si doprava, tam tyhle pokladny najdete. Pozor! Do pokladen ENC nenajíždějte. Jednosměrná cesta od hranic na jih vás vyjde cca 700–1000,- Kč, podle toho, jak daleko na jih jedete.

 

Zdá se vám to hodně? Je to dost, ale nevyplatí se jezdit po jiných silnicích.

 

My jezdíme už druhý rok přes Maďarsko. Cesta je o poznání klidnější a příjemnější. Určitě se vyhnete zácpě ve Vídni i nacpaným rakouským dálnicím a přechodům na slovinských hranicích. Letos nám to trvalo z Poděbrad pod Omiš 1.150 km 11 hod +2,5 hod na pauzy, což považuji za úspěch. Z Bratislavy je to třeba do Zadaru čistých 7 hod cesty, do Omiše nebo Brely 8 hod.

 

Pokud tudy pojedete, vyjeďte z Bratislavy po dálnici směr Gyor, a pak to vezměte na Szombately. Až do tohoto města dojedete po dálnici. Pak pokračujte po silnici 86 na hraniční přechod LETENYE, kde se již napojíte na chorvatskou dálnici, po které budete pokračovat až k moři. Bohužel se nedá úplně vyhnout asi 40 kilometrům cesty přes malé vesnice plné radarů. Trochu lepší je cesta přes přechod Lendava do Slovinska, kde nenajedete na slovinskou dálnici, ale po vedlejší silnici dojedete na dálnici těsně před přechodem LETENYE.

 

Cesta je to rozhodně klidnější. Jinak lze samozřejmě zvolit cestu letadlem a pak si půjčit auto. Párkrát jsme takhle letěli do Zadaru, kde jste z Prahy za hodinu a 20 minut, za normálních podmínek je to největší pohoda.

 

 

ZÁVĚR:

 

Chcete-li si užít léto jako Dalmatínka, naučte se chodit po oblázcích jako víla, plavte zásadně s rozevlátými vlasy, nikdy se neopékejte na poledním slunci, snídejte „bielu kávu“, zobejte mandle s fíky a večeřte s přáteli dlouho do noci.

 

Určitě jsou i krásnější země, ale já Dalmácii miluju. Je to můj subjektivní názor člověka, který tam jezdí skoro jako „na chalupu“. Berte to, prosím, s nadhledem a omluvte moji chorvatštinu – místy spíše foneticky zapsanou panslovanštinu…

 

Pokud vyrazíte, nezapomeňte se vybavit přírodním opalovákem, abyste se na jihu nespálili. V Greenwave jich máme pěkný výběr.

 

Moc se těším, že mě obohatíte o další tipy na krásná místa, úžasné restaurace a pláže. I v  září v Dalmácii krásně.

 

Poslední dny prázdnin ubíhají, a já vám přeji, ať jsou plné zážitků, ať jste kdekoliv.

Denisa

 

 

Views – 3300