No přece k lenošení. Nemusíte mít výčitky, můžete se válet a poflakovat. Dopřát si doma vanu a nebo třeba vyjet někam do lázní, kde vás při tom válení bude někdo opečovávat. Já k tomu potřebuju ještě dobré papáníčko  a nějaké ty mlsky, a pak taju, jako když je venku 40°

Minulý měsíc jsem se takhle tři dny rozplývala v Maďarském Egeru – malebném středověkém městečku na Východě, asi 190 km za Budapěští.

Krajina kolem města připomíná naši Pálavu – je sympatická už tím, že všude roste víno. Zatímco doma se na konci letošního dubna začínala příroda teprve probouzet, v Egeru již bylo jaro v plném proudu. Přivítalo nás záplavou tulipánů a teplotami kolem 23°C (co bych za ně dneska dala). Prostě ideálním počasím k návštěvě místních termálních lázní, na které jsme se těšili jako malé děti.

Jenže ouha – Maďarština to je skoro Turečtina. Ničemu nerozumíte, ani se nedomluvíte. A my si nevzali slovník. Vchod do lázní jsme hledali skoro hodinu, nakonec jsme zjistili, že se přesunul do parku kvůli probíhající rekonstrukci některých bazénů.

Pro dychtivé lázeňáky uvádím potřebná slovíčka, která vám pomohou s orientací SMĚR „lázně“:

LÁZNĚ – Fürdő

TURECKÉ LÁZNĚ – Török Fürdő

A takhle to vypadá v reálu:

Samotný vchod nic moc a u pokladny další problém. Jak si koupit lupen, když paní mluví opět jen Magyaroš ? Nakonec se nám to podařilo a k našemu úžasu odcházíme onáramkovaní za 180 korun (považte na celý den). Uvnitř areálu zjišťujeme, že cena zahrnuje i rozcvičku a zapůjčení lehátka, dokonce se stříškou

Vstup do samotných termálních bazénů způsobuje naprostý stav blaženosti, vygumování a euforie. V nejteplejším bazénu vyvěrá voda teplá 39°C, můžete tu dělat všechno, jen ne plavat, ale to si můžete užít v bazénu hned vedle, při příjemné teplotě okolo 30°C. Lidé si tu povídají a relaxují, sedí hodiny a hodiny, a k mé závisti jsou již v dubnu opálení. Voda je léčivá – údajně obsahuje radon, vápník, železo a další minerály, které léčí pohybové a kloubní ústrojí.

Po několika hodinách nicnedělání se rozhodneme prozkoumat domeček, v němž se nacházejí Turecké lázně. Popravdě řečeno jsme v žádných zatím nebyli, ale jako ostřílení saunaři se nebojíme. Bohužel brzy zjišťujeme, že domluva s paní na pokladně nebyla až tak úspěšná, a vracíme se pro další náramek, se kterým nás za pár minut pouští do Török Fürdő (za 130,-Kč).

Takhle impzantně vypadá hlavní bazén s kupolí.

V tureckých lázních mě na první dobrou potěšila příjemná vůně bez pachutě chlóru a útulné šero, které zahalovalo překrásné prostory lázní. Vše je zde obloženo mramorem a dýchá to tu čistotou. Za největší luxus považuju fakt, že tu nejsou lidi, nebo se rozprostřeli tak, že je vůbec zázrak, když na někoho narazíte.

Původní lázně založili v 16.století Turci, kterým vděčíme za to, že voda v bazénech stále protéká. Minerální prameny vyvěrají přímo z podlahy bazénů, opatřených masážními tryskami a krásnými mozaikovými kopulemi, které se při světle pronikajícím skrz vitráže nádherně třpytí.  Teplotu vody si můžete vybrat dle libosti, v každém bazénu je totiž jiná. Prostě BLAHO.

Vyzkoušet tu můžete také tradiční očistu těla Hammam a různé druhy masáží. Vše doplňuje bylinková komora, pára, okouzlující orientální odpočívárna a SAUNA. Finská. A ta mě dostala. Na rozdíl od Bebe nemám problém s chozením do sauny na „Evu“, ale s tím, když do ní někdo chodí v plavkách. O to větší, když si pod sebe nedá ani ručník. Jen co se tu rozkoukám, začínám přemýšlet jestli teplota 94°C ničí opravdu všechny bakterie, protože děda sedící na horní pryčně si právě otírá pot, který cáká až na mě. Vše korunuje můj manžel, který se sebere a znechuceně odchází. Než se stihnu zvednout taky, děda se vrhne na zem a zabere veškerý prostor před dveřmi. A aby toho nebylo málo, začíná dělat kliky. Tak tohle jsem vážně ještě nezažila. V sauně jsme zbyli sami, takže vám asi nemusím vyprávět, jaký děs mě jal z toho, že bych mu musela dávat první pomoc… Naštěstí se nakonec zvedá a odchází po svých.

Do sauny jsem se už nevrátila. Po šíleném zážitku to chtělo trochu cukru na nervy, a tak jsme zašli hřešit do místní cukrárny. Jakmile jsme překročili práh, pohltil mě duch 19.století, jako byste se ocitli ve staré vídeňské kavárně. Místní kávě a sladkostem se pak nedá odolat vůbec. Ať už si dáte klasický Sacher nebo místní specialitu Dobošův dort s karamelem, budete si spokojeně pomlaskávat. Ceny v Egeru jsou lidové – dorty stojí od 30 Kč, jsem opět v šoku…

Těch kaváren jsme nakonec navštívili víc – patří přece ke kulturnímu dědictví Rakouska Uherska, ne ? Tyhle fotečky jsem pořídila v kavárně Szamos na Budapešťské pěší zóně.

Vyrábí tu mimo jiné božskou domácí čokoládu

Do Maďarska se někdy určitě vypravte, už kvůli tomu, že je pohostinné, sladké a útulné, a dobře se tam dobíjí baterky…a to i v tomhle nečase.

Vaše D.

Views – 85652